Přírodovědná expozice
Přírodovědná expozice „ Příroda a krajina Ostravska“ je členěna podle biotopů charakteristických pro Ostravsko.
Místnosti představují biotopy zemědělské krajiny okolí sídel, lužních lesů v povodí řeky Odry, další části se věnují fenoménu rybničních soustav a vodních toků, které do Odry v Ostravě vtékají. Interaktivní biotop soutoku řek vytvořil umělec Petr Nikl. Na vodní a mokřadní biotopy navazují společenstva nivní louky a pastviny. Pak se nivní krajina kolem Odry zvedá na terasy a do pahorkatin, kde se zachovaly lesní porosty. Fenoménu průmyslového města, obklopenému haldami a průmyslovými areály, je věnována poslední místnost nazvaná městská krajina.
Botanická charakteristika biotopů v expozici:
Venkovská vegetace je typická plochami polních kultur (obiloviny, okopaniny, pícniny). Na tyto porosty jsou vázány zajímavé plevele, které se vyskytují zejména na plochách drobných soukromých políček. V okolí obcí jsou zachovány remízky a keříčková vegetace. Vzácně se v krajině Ostravska zachovaly aleje stromů, z nichž některé tvoří významný krajinný prvek.
V údolní nivě řeky Odry se utvářely lužní lesy představované jilmovou doubravou a střemchovou jaseninou, místy v komplexu s bažinnými olšinami a vrbinami. Na přirozených přítocích Odry se mozaikovitě zachovaly vrbové a vrbotopolové luhy.
Řečiště Odry na soutoku s Lučinou a Opavou v Ostravě jsou zregulovány a odlesněny. V profilovaných korytech se přesto vyskytují typické štěrkové náplavy s porosty říčních rákosin. V lemech břehů je kromě zbytků měkkého luhu často přítomna křídlatka japonská. Říční rákosiny jsou dobře vyvinuté v jádru Poodří, kde přirozeně přecházejí v porosty keřovitých vrb. Zachovalá slepá ramena, tůně a rybniční soustavy jsou vhodnými stanovišti pro vodní flóru a faunu stojatých vod.
Louky v nivě Odry jsou náhradními společenstvy lužních lesů. V nejvlhčích polohách jako jsou meandry, úpady, terénní deprese, litorály rybníků se vyskytují porosty vysokých ostřic. Na střídavě mokrých stanoviších se vyskytují jedno až dvousečné louky. Vlhké psárkové louky jsou vázané na krátkodobě zaplavované polohy. Sušší stanoviště obsazují ovsíkové louky.
Pro Ostravskou pánev byly charakteristické porosty podmáčených dubových bučin, které se na malých plochách zachovaly např. v Přírodní rezervaci Komora a Triangl v Černém lese a v okrajích těžebního prostoru Ostravské pánve. Na vyvýšené terasy přesahují z pahorkatin lipové dubohabřiny. Fragmenty květnatých bučin se nacházejí např. na Landeku. Převážná část lesů v Ostravské pánvi je využívána pro pěstební účely s převahou jehličnanů.
V podmínkách města se vyskytují druhy rostlin optimálně přizpůsobených stanovištím narušovaných lidskou aktivitou, ať už je to sešlapávání nebo časté kosení, zvýšený spad imisí apod. Vítězí druhy schopné rychlé regenerace, schopné produkovat velká množství semen,dále rostliny tvořící oddenky. Neudržované plochy ve městě často obsazuje křídlatka japonská, bříza pýřitá, kříženci topolu, vrba jíva.
Značnou část povrchu Ostravské pánve tvoří antropogenní půdy, které zde byly vytvořeny vlivem intenzivního důlního a hutního průmyslu. Jsou to odvaly, haldy, odkaliště, areály průmyslových závodů. Vyskytuje se zde tzv. synantropní vegetace, která zpevňuje povrch, zmírňuje extrémní výkyvy teploty a vlhkost těchto půd. Po útlumu důlní těžby v 90.letech 20.století je v Ostravě je převážná část hald a skládek rekultivovaná včetně výsadby dřevin. Důsledkem poddolování území jsou četné zatopené poklesové kotliny.
Akce:
Otevřít verzi pro tisk
Soubory:
Středa 11. 11. 2024 v 17 h
